Pravidlo 4 % (Trinity Study): výpočet, inflace a kdy radši čerpat méně

„Pravidlo 4 %“ patří mezi nejčastěji citované koncepty v osobních financích. Je populární, protože je jednoduché: když máš portfolio, ze kterého chceš dlouhodobě žít, vezmeš v prvním roce 4 % a pak si každý rok vybíranou částku upravíš o inflaci. Tím se snažíš udržet stejnou kupní sílu výdajů po celou dobu čerpání.

Jenže jednoduchost je zároveň největší slabina. Pravidlo 4 % není „zákon“, není to garance a už vůbec to není univerzální řešení pro všechny. Je to historicky odvozená heuristika, která fungovala v určitých datech, při určitých předpokladech. Pochopíš-li, z čeho vznikla a co přesně testovala, budeš ji umět používat rozumně: jako rámec, ne jako dogma.

Na tomhle pravidle mi vždy přišlo zrádné hlavně to, jak jednoduše zní. Na první pohled může působit skoro jako hotový návod na důchod, ale čím víc jsem se v tématu vrtal, tím víc mi docházelo, že jde spíš o užitečný rámec než o číslo, kterého se musí člověk držet za každou cenu.

Odkud se vzalo pravidlo 4 %

Nejčastěji se zmiňují dva zdroje:

• Výzkum Williama P. Bengena z roku 1994 („Determining Withdrawal Rates Using Historical Data“), který analyzoval historické výnosy a hledal „bezpečnou“ míru výběru pro dlouhý důchod. (Bengen (1994, PDF))
• Takzvaná Trinity Study (Cooley, Hubbard, Walz, 1998), která testovala různé míry výběru a různé mixy akcií a dluhopisů a popularizovala myšlenku „portfolio success rate“ (pravděpodobnost, že portfolio vydrží daný počet let). (Cooley, Hubbard, Walz (1998, Trinity Study, PDF))

V obou případech šlo o historické backtesty: autoři vzali dlouhou řadu minulých výnosů, simulovali čerpání po určitý počet let (typicky 30) a zjišťovali, kdy portfolio „přežije“ a kdy dojde na nulu. Klíčový detail je, že se často uvažuje čerpání, které se každý rok zvyšuje o inflaci (CPI), aby byla udržena kupní síla. (Scott, Sharpe, Watson (2008, PDF))

Co přesně znamená „4 %“

„4 %“ je startovní výběr v prvním roce jako podíl z hodnoty portfolia na začátku důchodu. Potom už nepočítáš další roky jako procento z aktuální hodnoty portfolia, ale jako inflací upravenou částku z prvního roku. To je důležité.

Jednoduchý příklad

• Máš portfolio 5 000 000 Kč.
• V prvním roce vybereš 4 % = 200 000 Kč (tj. cca 16 667 Kč měsíčně).
• Pokud je inflace 3 %, v dalším roce vybereš 206 000 Kč (200 000 × 1,03).
• Pokud je pak inflace 5 %, další rok vybereš 216 300 Kč (206 000 × 1,05).

Tohle je „inflačně indexované čerpání“. Je to velmi konzervativní v tom smyslu, že si chceš držet stabilní reálné výdaje i v době, kdy trhy padají. Právě to je jeden z důvodů, proč pravidlo 4 % vede často k tomu, že v dobrých obdobích zůstávají v portfoliu velké přebytky, ale v špatných obdobích je čerpání náročné. (Guyton & Klinger (2006, PDF))

Jak to počítali v Trinity Study

Trinity Study pracovala s mixy akcií a dluhopisů (různé poměry), testovala různé výběrové míry a různé horizonty (např. 15 až 30 let) a hodnotila úspěch jako „portfolio vydrží celé období“ (do nuly nedojde). (Cooley, Hubbard, Walz (1998, Trinity Study, PDF))

Výsledky se obvykle interpretují tak, že míry výběru kolem 3 % až 4 % měly pro akciověji laděná portfolia historicky vysokou úspěšnost v horizontu kolem 30 let, zatímco vyšší míry (např. 5 % a více) už výrazně zvyšovaly riziko vyčerpání portfolia v některých historických scénářích.

Co pravidlo 4 % řeší dobře

• Je jednoduché a dá se rychle odhadnout, jak velké portfolio zhruba potřebuješ pro určitý roční výdaj.
• Automaticky počítá s inflací, tedy s reálnou kupní silou.
• Upozorňuje na to, že v důchodu (nebo finanční nezávislosti) není klíčový jen „průměrný výnos“, ale hlavně pořadí výnosů v prvních letech čerpání.

Největší slabina: sequence of returns risk

Největší riziko pro člověka, který čerpá z portfolia, je kombinace dvou věcí: trh padá a ty zároveň vybíráš. Když portfolio klesne v prvních letech důchodu a ty z něj ještě odčerpáváš, můžeš si „ukrojit“ příliš velký kus v době, kdy je portfolio nejzranitelnější. I když se trh později zotaví, ty už máš méně kapitálu, který by se mohl zotavovat.

Tohle je přesně situace, kdy dává smysl být flexibilní. Pravidlo 4 % je užitečné jako výchozí rámec, ale v praxi je často rozumné v horších letech ubrat a v lepších letech zase přidat.

Proč se toho nemusíš držet na 100 %

Pravidlo 4 % je postavené na pevné, inflačně indexované spotřebě. Kritici upozorňují, že tím financuješ stabilní výdaje pomocí volatilního portfolia, což vede k neefektivnostem: v některých scénářích končíš s velkým „nevyužitým“ zůstatkem, protože jsi musel plánovat konzervativně, aby ses vyhnul vyčerpání portfolia v těch nejhorších historických obdobích. (Scott, Sharpe, Watson (2008, PDF))

V reálném životě navíc málokdo utrácí každý rok přesně inflací upravenou částku. Lidé umí výdaje přizpůsobovat: odloží velké nákupy, sníží cestování, dočasně omezí rozpočet, nebo naopak v dobrých letech více utratí. Ta flexibilita může riziko výrazně snížit.

Praktická varianta: v krizi dočasně 3 % (a proč to dává smysl)

Tvoje myšlenka „v horších časech čerpat 3 %“ je přesně ten typ flexibility, který dává smysl. Nejde o to, že 3 % je magické číslo. Jde o princip: když trhy padají nebo když máš pocit, že je riziko vyčerpání portfolia vyšší (například po velkém propadu), snížíš tempo čerpání, aby se portfolio stabilizovalo.

Tohle se podobá tzv. „guardrails“ přístupům, kde si nastavíš pravidla, kdy výběry upravit nahoru nebo dolů podle vývoje portfolia a trhů. Jedním z klasických rámců je Guyton-Klinger (decision rules), který pracuje s pravidly úprav čerpání. (Guyton & Klinger (2006, PDF))

Jednoduchý „lidský“ model může vypadat takto:

• Začnu přibližně na úrovni 4 % (nebo níž, pokud chci vyšší rezervu).
• Když přijde výrazný pokles v prvních letech, dočasně snížím výběr (například směrem ke 3 %), dokud se situace neuklidní.
• Když se portfolio vrátí do dobré kondice a dlouhodobý plán vypadá bezpečně, můžu výběry postupně vracet na původní úroveň.

Takové chování odpovídá realitě a bývá pro běžného investora psychologicky udržitelnější než mechanické držení inflačního navýšení „za každou cenu“.

Co Trinity Study (a 4 % pravidlo) typicky neřeší

• Daně: v různých zemích je rozdíl, jestli vybíráš z dividend, prodáváš akcie, nebo čerpáš z penzijních produktů.
• Poplatky: i 0,5 % ročně navíc může v dlouhém horizontu zhoršit udržitelnost čerpání.
• Jiná aktiva: realitní příjem, státní důchod, renta, podnikání, jednorázové příjmy.
• Delší horizont: pravidlo 4 % je často diskutováno pro 30 let, ale pro velmi dlouhý horizont (například finanční nezávislost ve 40 letech) to může být málo konzervativní a je potřeba uvažovat jinak.
• Zdravotní a mimořádné výdaje: život občas přinese velký nárazový výdaj, který model „průměrné spotřeby“ nezachytí.

Jak si z pravidla 4 % udělat nástroj, ne past

Nejužitečnější je brát pravidlo 4 % jako startovní bod pro plánování:

• Pomůže ti odhadnout velikost portfolia, kterou potřebuješ pro určité výdaje.
• Pomůže ti chápat, že prvních 5 až 10 let čerpání je kritických.
• Dá se snadno „posunout“ podle tvého rizikového profilu: konzervativnější (3 % až 3,5 %) nebo flexibilnější (4 % s možností snížení v krizi).

Pokud chceš „bezpečnější“ variantu bez složitostí, můžeš si nastavit jednoduché pravidlo: v dobrých letech držíš plán, v horších letech dočasně snižuješ výběry. Tím získáš velkou část benefitů sofistikovaných strategií, ale bez toho, že by ses ztratil v metodikách.

FAQ

Je pravidlo 4 % univerzálně bezpečné?

Ne. Je to historicky odvozené vodítko. Budoucnost může vypadat jinak než minulost a výsledky závisí na zemi, aktivech, poplatcích, daních a délce čerpání.

Je lepší 3 % než 4 %?

3 % bývá konzervativnější a může dávat smysl pro delší horizont nebo pro lidi, kteří chtějí větší rezervu. Není to ale automaticky „lepší“ pro každého, protože může znamenat zbytečně nízké výdaje a vysokou pravděpodobnost, že ti zůstane velká nevyužitá část majetku.

Co když přijde krize hned na začátku důchodu?

To je nejhorší scénář pro sequence of returns risk. Právě tady dává smysl flexibilita (dočasné snížení výdajů, odklad velkých nákupů, případně „nárazník“ v hotovosti). Koncepty typu guardrails staví na myšlence, že výběry je občas potřeba upravit.